Kateřina Saeki

Cesta, která mě zavedla k Takeakari

Můj příběh nezačal, prostě se stal. Možná ve mě klíčil od narození. Je to můj život, není to jen příběh značky. 

Představ si ho asi takhle:

Malá holka s nářadím v ruce si staví nábytek pro panenky...

Ta samá si prohlíží knížky s rozesmátýmí tvářemi buddhistických mnichů...

Najde doma v knihovně japonský znakový slovník...

Miluje volnost a hory...

Čte spoustu knih.. Yoshimoto Banana první japonská...

Miluje příběhy, učí ji žít a nést to těžké v životě...

Učí se japonsky v devadesátkách...

Jako slečna se ocitne v Japonsku, čte si pod jinany v císařským paláci, jezdí na silničce po kopcích kolem, bloudí lesy, zdraví kance, spí pod majáky...

Jednoho dne vstoupí do ozářené večerní zahrady chrámu, zdobí ji moře světel vycházejících z vyřezaných bambusových kmenů. TAKEAKARI...

Tenhle večer v ní zůstane napořád

Přechod k osobnímu uměleckému rukopisu

Být silná žena a umět si s lecčím poradit je fajn, ale nedojedete na to moc daleko. Ne, pokud jedete jen na tohle jako já.

Právě te´d vzniká TAKEAKARI už ne jako značka bambusových lamp, ale soustřeďuju pod ní všechno, co umím a s láskou dělám. Všimla jsem si za ty roky, že Japonsko mě stále provází, jako by mě připomínalo, odkud také pochází i nějaká část mě. 

Vrací mě do ticha, klidu, prostoru světla a stínu. Bambus mě učí houževnatosti a vytrvalosti. 

Vytvářím a realizuji návrhy uvnitř v interiérech i venku v zahradách.  Stále pracuju s dlátem a pilou, ale na těžkou práci si beru techniku nebo pomocníky. Mou vášní je osvětlení a stínění. 

Ráda přizpůsobuji japonské architektonické prvky našemu prostředí. Ať jsou to posuvné stěny, engawa (meditační terasa), tokonoma (výklenek v domě, kde sídlí duše domu, je to místo tiché dekorace, naplněné významem).

A bambusové lampy představuji designovému světu, jejich světelný jazyk se transformuje do větší abstrakce, ticha a prostoru.